OBEC RYJICE

Obec Ryjice, malebné údolí  Neštěmického, jindy  též  Ryjického  potoka, ze  severu  chráněného  větrem  vysokých kopců a k jihu otevřeného blahodárnému slunci, od nepaměti lákalo k budování lidských sídlišť. A tak se Ryjice, jako jedna z  mála obcí  na  ústecku, mohou pochlubit  písemnou zmínkou již od roku 1186 a to v latinském jazyce jako

"VILAS RIGICI". Bylo to  patrně v  souvislosti s tím, že byly roku 1169 spolu s  nedalekými Povrly a Roztoky věnovány králem Vladislavem I. řádu Johanitů (v roce 1186 byla zmiňována jako jejich zboží). Druhou  možností  zůstává zmínka v písemnostech o tom, že  obec  darovali Měšek a Hroznata z Peruce řádu Johanitů, ale až o deset let pozdě-

ji, tedy v  roce 1179. Po  roce 1400 byly  Ryjice začleněny k  panství hradu  Blansko. Můžeme předpokládat, že šlo o kruhovou  slovanskou  osadu, tvořenou  několika z části zahloubenými  chýšemi a otevřeným  ohništěm. Rozrodem pak postupně  vznikla přípotoční  protáhlá ves. Její poloha  neskýtala vhodné půdní podmínky pro rozsáhlejší polní

hospodářství  a tak své  opodstatnění nachází  domněnka, že základem pozdější vsi bylo několik domkářských a zahradnických usedlostí. Obyvatelé se živili převážně prací v lese, výrobou smoly a také jako lodníci na  blízkém Labi.

Na konci 16. století  byly  postaveny  ve střední části domy čp. 11, čp. 12, čp. 13, mlýn  čp. 25 v  Zadních  Ryjicích a rychta čp. 31. Ostatní domy tu  byly  postaveny až po třicetileté válce, mlýn čp. 8 v roce 1848. Po třicetileté válce se zde rozšířilo také  pěstování lnu a ovocnářství. S téměř idylickým charakterem Ryjického potoka, hluboko zaříznutého do  příkrých strání, ostře  kontrastuje fakt, že často  přinášel zkázu  v podobě  samovolných  sesuvů podmáčené

půdy. Po velkých  deštích v roce 1770  došlo k tak  výrazným sesuvům  půdy, že bylo rozhodnuto potok regulovat.

Kromě několika  menších jezů a  stupňů  brzdících prudký  spád byl v obci  vybudován 15 m vysoký, v koruně 40 m dlouhý a  u paty 9 m silný jez, aby zadržoval pohyb kamení a zpomalil proud tekoucí vody. V letech 1850-80 se obec stala osadou  vsi Mirkov, od roku 1880-1980 se  však stala znovu obcí. V novodobých dějinách významnou roli pro rozvoj obce sehrála její  geografická  poloha. Tato lokalita je doslova omývána vzdušnými proudy severozápadních

větrů, přinášejících vlhký  mořský vzduch. Toho v roce 1895 využil spolek pro stavbu dělnické léčebny v Ryjicích s názvem "Sanatorium pro plicně choré" a v roce 1902, za finanční podpory Heleny Petschkové byl otevřen první pavilon nazývaný HELLENENHEIM, v tomto  roce se  byla také rozšířena  kapacita z 26 na 50 lůžek. V roce 1906 se do

projektu  zapojila  hornická Ústřední  bratrská pokladna  v Mostě, a v Ryjicích  postupně vznikla rozsáhlá léčebna s kapacitou  160  lůžek. Ta  pak  sehrála  důležitou  roli v boji se zákeřnou tuberkulózou i po II. světové válce. Dnes je areál zcela  zrekonstruován a využíván jako léčebna dlouhodobě nemocných (LDN), náleží do  správy Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem a areál budov je státem chráněnou kulturní památkou. V prostorách  léčebny se nachází 43m hluboká artézská studna s vodou teplou 12°C, tedy asi o 4°C teplejší, než dodávají okolní studny. Po roce 1945 se samostatné Ryjice staly v roce 1980 součástí Neštěmic a spolu s nimi v roce 1986 dokonce částí Ústí nad Labem.

V rámci demokratizace společnosti se v roce 1990 opět osamostatnily.

Oficiální www stránky.